PHR

Už se vám někdy stalo, že vás totálně neznámá kapela uzemnila tak, že jste nemohli dýchat jako kosmonaut, kterému praskl skafandr a teče mu do něj? Tak tohle se mi stalo u nového alba finské kapely Yleislakko. On už ten název je pro středoevropana takový jazykolam a pokud ještě doplním, že to znamená Generální stávka, tak může lehce dojít k tomu, že vás tahle severská parta rozpálí minimálně jako mě. Bohužel textová složka se koná pouze v rodné řeči Sasu Hoviho, takže nějaký rozbor poetiky kapely nečekejte, ale název, červenočerná barva obalu i webu kapely leccos napovídá. Titul alba by měl znamenat něco jako „Svoboda plechových rámů“, což se zcela jistě nějak váže k továrně na obalu a zuboženým tvářím (snad) laponských dělníků.
Každopádně tahle parta vznikla v roce 2008 v pátém největším městě Finska, Turku. Ještě v prosinci téhož roku stihli odehrát svůj první koncert. V následujícím roce vychází CD-r jako bezejmenné demo. To sklidilo velice slušný ohlas a tak se není co divit, že v roce 2010 se objevuje první regulérní album pojmenované „Kuka pelkää politiikkaa?“. Tento jazykolam můžeme přeložit jako „Kdo se bojí politiky?“. Nejen silné politické poselství jejich textů, ale také velmi slušný punkový tah na branku s množstvím nápadů, téhle partičce vyneslo přezdívku „finští Dead Kennedys“. Díky neúnavnému koncertování se kapela na finské punkové scéně stává notně populární. Všechny tyto aspekty vedou k tomu, že kapela vyspívá a zdokonaluje se.
Čehož je jasným důkazem album z letošního roku „Vapauden Rautaiset Raamit“. Nejenže kapela vyspěla, ale jejich hudba se stala velmi rozmanitá a muzikantsky zručná. Vše je vždy postaveno na pevných punk rockových základech, ale v rámci pestrosti je hudba oblečená do i do nějakého jiného hudebního kabátku. Při prvním poslechu alba jsem měl na jazyku ono obligátní „A to je kurva co?“. Jenže díky neuvěřitelné vnitřní síle alba jsem se nemohl od poslechu odtrhnout. Ona stylová pestrost totiž albu dává něco, co mnoha jiným kapelám chybí. Zvláště těm co jen bezmyšlenkovitě kopírují své vzory. Tohle u této party určitě nehrozí, ta totiž posouvá punk rock někam dál.
Už úvodní „Paluu Apinoiden Planeetalle“, která začíná hrajícím strojkem je toho jasným důkazem. Hiphopový rytmus, podbarvený sekaným riffem kytary a podivně frázující finský Biafra, vás nakopou rovnou do koulí. Zvláště když se objeví zpívaný refrén s vlivy tradiční finské muziky. Název songu znamená „Zpět na planetu opic“. Jeden z vrcholů alba hned na úvod. Druhá „Jumalan Kämmenellä“ je zcela jasně ovlivněna již zmiňovanými Dead Kennedys, ale má to takový exotický šmrnc. Následující „Ajattelun Ylistys“ je parádní dřevní rokec ovlivněný špinavou garáží, kde zkoušeli Ramones. Čtvrtá „Hölmölä“ je zase inspirována starým americkým HC/punkem osmdesátých let. Zpěvák zde občas haleká jak na lesy, aby se hned vrátil ke svému finskému akcentu. První stranu uzavírá „Vapaus“ – „Svoboda“, která zní jak srážka Nové vlny s The Doors. A to i díky poloze hlasu, kterou zde frontman presentuje. Další z nesporných vrcholů alba.
Druhou stranu otevírá „Taivas (Putoaa Niskaan)“ nějakým mluveným projevem. Zní to jako finská verze Pohádek z pařezové chaloupky, ale určitě to bude něco jiného. A zase ten parádní punk rock, který vám dá vzpomenout na všechny kapely, které vás svou energií dokázaly zcela pohltit. Druhá „Suoras Lähetys“ pokračuje ve stejném duchu, ale zřetelně cítíte rozdíly a slyšíte jak se kapela snaží se skladbami pracovat. Tohle není bezduché plácání songů, tahle kapela nad svou hudbou dost přemýšlí a jednotlivým nástrojům dává patřičný prostor. Ovšem vždy ve prospěch celku! Následující „Koiran Homma“ je vypalovačka jako kráva! Gradace jak v muzice, tak ve zpěvu a temná atmosféra, která by se dala krájet. Je jasné, že po takovém náporu musí přijít nějaké odlehčení, takže „Masku“ je jednoduše reggae. Ovšem reggae zpívané ve finštině zní jako když se sobi ožerou do bezvědomí. Tím odlehčením a stylem zahrání mi to připomíná (si nemůžu pomoct) slovenskou Ska-pra-šupinu. Předposlední „Virheliike“ se vrací ke kořenům špinavého garážového punk rocku. Poslední „Jotakin Pysyvää“ je dvouminutová vypalovačka na rozloučenou. Tady je cítit závan finských hardcore punkových kapel z osmdesátých let.
Co víc napsat, podle mě je to prostě a jednoduše parádní album! Po nové desce Juggling Jugulars - 80 Million Barrels se jedná o další finské album roku 2011, které mě totálně posadilo na zadek!

http://www.myspace.com/yleislakko

TrackList:
01. Paluu Apinoiden Planeetalle 3:39
02. Jumalan Kämmenellä 2:38
03. Ajattelun Ylistys 3:23
04. Hölmölä 2:31
05. Vapaus 3:48
06. Taivas (Putoaa Niskaan) 3:07
07. Suoras Lähetys 2:31
08. Koiran Homma 2:17
09. Masku 2:59
10. Virheliike 2:47
11. Jotakin Pysyvää 2:00