PHR

Barevné šátky na čele, pořádně potetovaná těla, šílící dav pod pódiem, sekané harcoreové riffy, stagediving, circle pit, polické a angažované texty, zpocená těla, skákavé rytmy! Jo oldschool hardcore! Jenže… tohle není New York… tohle je hlavní město Ruska – Moskva!
Ten kdo viděl dokumentární film o ruských antifašistech „Antifascist Attitude“, jistě pochopil, že situace v tomto směru, v bývalé baště stalinismu, není vůbec růžová. A What We Feel je nejznámější ruská antifašistická kapela. Kapela, která jezdí po Evropě aby výtěžek ze svých koncertů věnovala na podporu antifašistické scény ve své zemi. Kapela, která svými texty, hudbou, postojem, činy a celou duší bojuje proti extrémní pravici.
What We Feel hrají našlapaný hardcore staré školy s velmi angažovanými texty. To co kdysi bylo v této scéně tradicí a dnes se pomalu někam vytrácí, se znovu dostalo na scénu, jenže z úplně jiné strany než by jste čekali. Kapela zpívá o životě v ruských ulicích, o každodenním násilí páchaném ze strany policie, státu a neonacistů. O podpoře bojovníků za správnou věc a o jednotě scény, která musí držet při sobě v těžkých časech.
V neonacistické symbolice má „14 slov“ význam, který kdysi dal do vínku hnědokošiláčům David Lane. Nechce se mi to tady rozmazávat, ale pokud nevíte co to znamená, tak použijte strejdu Googla. Název alba „Našich 14 slov“ je důraznou odpovědí z úst ruských antifašistů. „Love and respect, tolerance, equality and brotherhood, regardless of skin colour, and your wealth. HERE ARE OUR „ 14 WORDS“!“
Většinu alba zní onen zmiňovaný old school HC, ale ke konci se to změní. Vlastně výbornou punkovou hymnou je už „No Racism - No Problem“ s takovým feelingem, že spousta melopunkých a punkrockových kapel může jen blednout závistí a tiše v koutku zpytovat své rock´n´rollové svědomí. Následující „Sometimes ...“ je pak zpěvným hardcore, který by si klidně mohli střihnout Agnostic Front a ještě by z toho byl hit. Tracky 13 a 14 jsou pak udělány s hostujícími ruským hiphopery. „Till the End“ zní jako hiphop staré školy v duchu kapel jako Lords of Underground apod. Samozřejmě s ruským recitativem v podání hostujících Moscow Death Brigade. Předposlední „The Trained Dog“ je hudebně více psychidelická a hostem je Dieta. Naopak poslední píseň alba „G.N.W.P.“ je udělána v hardcorepunkovém rytmu a zde zdatně sekundují němečtí punx Hausvabot.
Parádní je rovněž obal alba – jednoduchý, ale vše říkající. Navíc na takovém tom hrubém kartonu. Vnitřek je pak udělaný ve stylu starých novin, kde místo článků jsou texty kapely v angličtině a ruštině. Hodně povedená záležitost.
Této kapele fandím nejen pro to co dělá, ale hlavně pro to kde to dělá a za jakých podmínek. Kapela vás ani tak nedostane tím co hraje, přeci jen tohle se v 80. a 90. letech hrálo v New Yorku zcela běžně, ale spíše intenzitou své osobní výpovědi, postojem, upřímným odhodláním a nasazením z celého srdce a se vší energií. Na druhou stranu slovanský jazyk v této hudbě zní sice neobvykle, ale v tomto případě rozhodně ne špatně!

http://www.myspace.com/wwfhc

Info a rozhovor:
http://www.czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=77964

Tracklist:
Strike in Advance
Right to choose
Never forget
No Trust
Freedom
Network Fighters
Our 14 words
There's no winners - There's no losers
No Racism - No Problem
Sometimes ... (Sometimes antisocial, always antifascist)
Shoulder to Shoulder
Till the End
The Trained Dog
GNWP